Ó, krásné, čárné; sladké Fiesole!
Se starých zahrad zdmi, z nichž kámen padá,
kde ještěrek třpyt, cypřiší kde řada,
jak v kapucích když mniši stojí v kole.
Za dómem starým Apeniny holé
se modrají... dech věků... krásy vnada.
Vše plá, zvon hrá, kdes Arno blýská dole...
U cesty vějíř dívka plete mladá.
A v dáli Florenc. Na zelené louce
jak kopretiny bílé, výš se pnouce,
ty domy, vížky, campanily svítí.
O zeď se opřeš, v modrou zříš tu dáli:
Ó, tak jsi zřel v svých snech, jež vichry svály,
kdys pohádkové město s prahu žití.