Zrak šírým krajem kam se letí pást,
zří teplý večer, jak se tiše níží;
jak modrá mlha kouř se vine z chýží,
plá fialově v slunci polí část.
Ó, v jaké ticho šírý kraj se hříží,
jak čekal by, kdos přijde símě klást;
bez lidí ves, vůz nerachotí s tíží,
jen skřivan výská nad hrudami brázd.
Z vsi dálné výstřel zahřměl, otřás’ lesy,
teď zvonů hlas zní stlumen, zmírá kdesi,
a pějícího davu nota líná.
Do dáli zřím skrz keře mladé listy.
Na jakýsi sen, nevýslovně čistý,
se duše moje zvolna rozpomíná...