Řad bílých pomníků a dlouhé řady hrobů.
Zde dřímou velcí prací svou i láskou,
a prohřáta je jistě po útrobu
tím srdcem jejich skála s mnohou vráskou.
Tam dole řeka dnem i nocí šumí,
a v městě hřmí to, řeky na pokraji,
však zde je ticho, v kterém velké dumy
ta velká srdce ještě dosnívají.
A v nový boj a zápas zní to dole,
a rány víc se jitří nežli hojí;
zde rytíři spí v černé skále holé
po bídě, práci a po dobrém boji.
To Blaník druhý! S jarem tráva svěží
a trochu květů vrchol jeho halí.
Však rytíři, již v této skále leží,
by k pomoci nám stokrát raděj vstali!