Pták zpíval, smál se celý svět. –
Nad těžkou knihou klonil tvář;
řek’: Ještě trochu přemýšlet
a pak si vyjdu v zlatou zář.
A vzduch byl květu pln a čist
a paprsek tak lákal ven. –
Jen ještě stránku, ještě list,
dost dlouho trvá teplý den!
Zmlk’ pták a slunce úsměv has’,
však šerý stín tak náhle rost’. –
Teď ještě ne, teď není čas,
však za chvíli ho bude dost!
Vstal, jak by život znavil jej,
ven vyšel z domu svého vrat
a zachvěl se, když v obličej
mu zadul náhle mrazný chlad...