Ve váse mám lonský vřes,
je už svadlý, suchý dnes.
Čerstvý zdá se, zřím-li naň,
padá, jak se tkne ho dlaň.
A já myslím: Nech jej být,
o minulém líp je snít.
Z dálky se ti minulost
ještě zdá být starý skvost.
Živá barva, čerstvý květ,
jako bys jej právě zved’.
Zlatý úsměv, slunný svit,
jakoby teď právě kmit’.
Ale z blízka všecko, ach,
jenom troud a smeť a prach.