Šat zedraný, ať léto nebo zima,
den v toulce prožil, noc pak v krčmě celou,
kde svůdné ženy v náručí svém stelou,
jen divý rej a špínu před očima.
A přece pěl, a píseň jeho jímá,
a krásu uměl pilnou najít včelou
a s modlitbou jak děcka, čistou, vřelou
se k Bohu vznes’ křídloma skřivánčíma.
Je básník jako květ, jenž, noc kdy tichá
se k zemi níží, pochlad nesouc v lůně,
jed výparů a plynů v sebe dýchá
a čím vzduch její nasycený stůně,
však co se řine jeho ze kalicha,
je ráno pouze: ozon, zdraví, vůně.