Lilije kvetou na mořském tu břehu,
jenž bez skalin a jemným pokryt pískem;
i když se vlna žene k němu tryskem,
zde rozplyne se tiše v krajky sněhu.
Dno moře zvolna do hloubky se sváží:
zprv ovíjejí nohy vlny třpytné
ti jak shluk háďat, za pás pak to chytne,
a potom šíj dvé obemkne ti paží.
Dvé teplých, měkkých paží! Jimi zajat
se poddáš kouzla podmanivé síle,
jak Nereoven hry bys zřel a Najad.
A sladce mdlý a sluncem zpit a zmámen,
na lásky myslit musíš teplé chvíle
a laskáš zas dvé oblých, plných ramen.