Všecky vás, vnuci mí,
dědek má rád,
nebýt vás na světě,
chtěl by už spát.
Ale ty, klučino,
můj jsi i v snech,
to, že jsi nejmenší,
nejmladší z všech!
Oči máš blýskavé
jako pár střel,
zrovna jsem takové
za mlada měl!
Oči, ach, oči mé,
spát se jim chce,
však dost slz prolily
na světě zde.
Ale ty oči tvé!
Radostný hled
jejich už uvidí
vlídnější svět.
Lepší a jasnější,
slunečný čas,
zdrav jej i za dědka,
který ti zhas’.
A přijď mu povědít
chvějícím rtem,
však on tě uslyší
až pod tu zem!