Má bába měla herbář
a znala mnohý květ
pro mnohou těla ránu,
pro mnoho lidských běd.
A přec i její srdce
těch bolů stihlo dost,
pro něž květ žádný v lese
ni v sadě nevyrost.
Ó, babičko má zlatá,
teď víš, co stiší žel,
co trháš na rajské louce
si hvězdný asfodel.
Mé děti – šeptáš jistě –
jen pojďte v bezpečí,
já konečně květ našla,
jenž všecko vyléčí!