Puk na keřích, na stromech jehněd třásně,
vod rozlitých lesk, hlíny zápach vonný,
na modrém nebi bílých oblak clony,
zpěv pěnice, hvizd kosů znící hlasně;
zprv zamlklé, pak slavně hřmící zvony,
sen lásky, která zbudila se časně,
svit svíček v oknech, dětí hry a shony,
šer legendy a záře jarní básně!
Ó, velkonoce, jarní z mrtvých vstání!
V jakémsi dojmu, naivním tak tonu,
když svatý dech váš na zemi se sklání.
Vzpomínky dětství šumí v dobo onu
mi u hlavy, naslouchám písni zvonů,
jak by hlas mrtvých českou letěl plání.