V své duše chrámu obraz tvůj jsem svatý
na oltář vztyčil, aby pěly před ním
vše myšlénky mé velkým hlasem jedním
a modlitby mé spěly k němu vzňaty.
Tu přišly války, chrámu mého vraty
vtrh voj – co krása srdcím byla všedním? –
Mé písně vzkřikly jenom hlasem sledním,
a zpleněno a pobito vše katy.
Chrám vyloupen tu stojí, zpustošený,
bez lesku, ozdob otlučené stěny,
zpěv neznívá tu v radosti ni hoři.
Leč v prázdném chrámě, holém na oltáři
tvůj obraz netknut v celé kráse září,
a před ním lásky věčná lampa hoří.