Tak mezi prací, kdy se den už sklání,
na krásný večer na venkovské pláni
se vzpomíná tak rádo:
Z luk vstává vůně, stín pad’ na vesnici,
a s štěkotem psa ovčák kulhající
zpět k dvoru žene stádo.
Za blízký bor se zvolna slunce níží.
Červánek svit’ přes cesty, okna chýží
a luka, jež se kosí;
s kočárem panským koní pár trysk’ plavý,
a prach se zved’ jak oblak celý žhavý,
v němž blýskají kol osy.
Za nízkým domkem, nad nímž voní lípa,
je slyšet hovor. Starý rumpál skřípá,
jak řetěz na se stáčí.
Před vrátky sedí dívka v tichém vánku.
Je hluchoněmá. Hledí do červánků
a je jí náhle k pláči...