Když usíná dne ryk a ruch
a modrých par pln vlahý vzduch,
tu každý zvuk, šum listí, zvon,
dech větrů, vlny svár a ston.
Křik vlaštovek a dětí smích,
stesk vrátek v parcích setmělých,
kol dálných rachot, chodce krok:
vše splývá v jeden hudby tok.
Tu topol, který celý den
se tich nám dívá do oken,
hned kývá dlouhou větví svou,
jak vlád’ by černou taktovkou.
A telefonní dráty vzhled,
hle, mají jako linek pět,
a mezi nimi měsíc plá
jak velká značka notová.