Pojď, vejděm’ v park, pojď, učiň mně to k vůli.
Hle, zlato blýská v husté jeho šeři,
na bílých cestách jak když tryskne z důlí,
a pták, jenž sedne tam, má zlaté peří.
Kus louky svítí dál, a za ní tulí
se k stromu strom, a houšť se stmívá keři,
tam Diana se tají, luku půlí
již zvětralou tam Amor v dálku měří.
Pojď, západ hoří, listí šumí tiše,
a jak se hloub a hlouběj’ ztrácí stezka,
již vlhkem trav a večerem to dýše.
A v bassin starý, tam kde do náručí
chyt’ vílu satyr, voda s výše pleská,
jak polibky když bez konce to zvučí...