Tam v hloubi dolu tma již lehá k zemi,
zde dosavad se světlo bledé míhá,
však i tu cítíš, večer že jde němý
a z propastí jak příšerně se zdvihá.
Jak dlouhá vlečka pára průsvitavá
se přes hor hlavy dál a dále vleče,
a melodie větru smutně lkavá
zní z plazících se větví husté kleče.
A jen ta kleč a žlutá tráva kolem,
a voda šplíchne, jak jen vkročíš do ní,
a tráva vzdychne tvrdým, ostrým stvolem.
V nesmírné ticho pramen kdesi zvoní.
Tu divný stesk ti sevře srdce v kleště,
a v bázni počneš bzučet zpěv si známý,
však jestli umíš modliti se ještě,
pak šeptneš vroucně: Pane, zůstaň s námi!