San Salvatore již se stmívá zpoly,
jak letní soumrak teplý v kraj se klade,
leč bílé villy, až to ve zrak bolí,
na slunných svítí stráních Castagnoly.
Par závoj mhlivý k jezeru leh’ všade,
že zamžené jak oko krásky mladé
se upírá hor blízkých na vrcholy
a o luně sní, polibky jež krade.
Vzduch vůně pln a letní dusné tíhy.
Po vlnách plachta bílá zvolna plyne,
jak hlemýžď táhnouc stříbrné své rýhy.
Ted rybář vyzved’ tyč a třese sítí,
leč jenom hvězda na obloze siné
skrz ni na místo rybky třpytné svítí.