Ztrhané mraky v dálce se chmouří,
tratí se, tratí,
cítit je hlínu po krátké bouři,
čpavý dech nati.
Teplý vzduch chví se, z lesů se kouří,
kmeny se zlatí,
veliké oko lekníny mhouří
na vodní hlati.
Tu tam již hvězda mihotná, bledá,
jako když muška na zvonek sedá,
bleskne a skočí.
Bože, teď celou nezměrnost nebe
jako ten leknín zavříti v sebe,
zamknouti oči!