Jsem, Bože můj, jak chudý polní květ,
dnes voní, zítra nepohřešen zvadá,
ach, chraň mne, chraň, jak hledíš na ten svět,
kde je mi trýzní, že mám líce mladá,
a kde tak mnohý bez své vůle padá!
Ó, dej mi, Bože, mnoho, mnoho sil,
ať, jak jsem chuda, silna tady stojím,
jak byl by mne kdos cestou opustil,
než k umučeným vzhlédnu skráním tvojim,
já někdy se, můj Bože, chvím a bojím...
Chci pracovat až do krve a mdlob
a na tvrdé chci ulehati lože,
jen trochu lásky do mé cesty stop,
a nepocítím v nohou ostřic nože,
jak květu z rána slunce dáš, ó, Bože!
Kus pravé lásky, věrnou jednu hruď
a na ni hlavu večer sklonit moci,
s ní dýchat, doufat, trvat buď jak buď,
to, Bože, přej mi – spínám dlaň jak k otci –
a o tom zdát se dej mi dneska v noci...