Poprvé školáci blíže
kloní se nad vlasti mapkou,
kde ty jich statky a chýže
v moři jen drobounkou kapkou.
Před nimi, kteří jen znají
malou svou vesnici s chasou,
s rybníky třemi a háji,
s poli, kde na podzim pasou;
Kteří jen s vysoké stráně
vídají města dvé věží,
se zvonem, jenž volá na ně:
rodná zem celá teď leží.
Začne jim učitel starý
vyprávět o její kráse,
štědrá jak velkými dary –
pohnutí chví se mu v hlase.
Vzpomíná dnů její slávy,
na naše boje a krále,
pozvednou děti své hlavy –
nemůže pro slzy dále...