Když do noci zvony zní hluboce
a stínů rej na bílé stěně,
ó, smutné, ó, tesklivé vánoce,
kde letos o jednoho méně!
Nechť zazní i chvilkou bujný smích
a zvoní, cinkají číše,
v své duši každý z těch veselých
přec vzpomíná smutně a tiše.
Však jasné jak planou do noce
z těch oken lampy a svíce,
ó, šťastné, ó, veselé vánoce,
kde letos o jednoho více!