Utichl život, zápas a boj
s polnicí k útoku břesknou;
polétá vloček sněhových roj,
na nebi hvězdy se lesknou.
Vánoční hvězdy to shlížejí
na zemi s úsměvným klidem,
vnukají novou zas naději,
krásné sny sypou v noc lidem.
Dítěti o milých zajíčcích,
kteří si hopkují v trávě,
panenkách vesele tančících,
o zámků kouzelných slávě.
O lásce hochu a děvčeti,
že jim je čarovnou zoří,
o žhavých polibků pečeti,
která jim na ústech hoří.
Ženušce o štěstí rodiny,
která se kolem ní druží;
o zdaru, úspěchu hrdiny,
vítězství jeho snah muži.
A těm, kdo mdlí už jsou životem,
cítili chlad jen a bídu,
o krajích, slunce kde září všem,
o říši ticha a klidu.
Vánoční hvězdy, ó zářete
do spánku, do snů všech lidí,
každý ať s úsměvem dítěte
v snách, po čem touží, dnes vidí!
A mně též, pošlete, prosím vás,
krásný sen, hvězdy, ach, jeden,
že ta má země, jeden jas,
rozkvetla v skutečný Eden.
Každý že šťasten, je druhu druh,
všecko že pravda, čím zpíjen
v snách byl a k nebi letěl náš duch
v osmadvacátý říjen.
Nikdo že nemá již potřebí
zoufale hledět v tmu tesknou –
Vánoční hvězdy na nebi
kynou mi, třpytí se, lesknou.