Jde podzim přes hroby, a žloutne na nich tráva,
svým listem, dukáty, je akat zasypává,
a počne padat sníh. Jsou vánoce, ples dětí.
Již záhy stmívá se a šeří, kolem pěti,
kam hledíš, v oknech zář, jak smála by se s dětmi.
Však hřbitov tichý je, ne prázdný. Na sta ze tmy,
hle, kmitá světélek, to tam, kde děti dřímou,
se strůmků vánočních. A schvívajíc se zimou,
teď dáma ve smutku jde mladá. Klade plačky
na nízký, malý rov drobnůstky steré, hračky
a hrstku ovoce. A světla planou v mlze.
Ó, je to bláhové, a přec to pohne k slze!