V svět dívám se a ve všech srdcích kvésti
jen dobro zřím a ve všech duších snění,
a není zlých, jsou jenom ponížení
a ubozí jsou, které přešlo Štěstí.
Nůž, jenž se vrahu v drsné zablýsk’ pěsti,
zlo nevtisklo tam, jenom poblouznění,
co trnem tu, to v růže se kdys změní,
a tuhé zimy blízké jaro věstí.
Vše zmůže Láska, zbělí do lilií
kde jakou duši. Krásu v tvář jen bijí,
že nechápou ji, zatopeni mrakem...
A já, jenž zoufal, jenž jsem klesal ke dnu,
se usmívám, kam oči svoje zvednu,
co v svět se dívám – ženy svojí zrakem.