Děl anděl mu: „Lkáš pro své žití holé?
Co smuten jsi? Vždyť ráj kol, hudba, světci!
Tak schlíple chodíš, vzdycháš jako v bole.
Což necítíš růst křídla na své pleci?
Byl's básník, nuže, pěj; hle, na tom stvole
co květů zde! Co je ti? Pověz přeci!“
– Já zapomněl své listy spálit dole,
a to teď vyjdou na mne pěkné věci.