Ťuk! – ťuk! zní to v staré skříni
nebo truhle – ťuky ťuk!
Tiše dřív a hlasněj nyní
jednotvárný slyšet zvuk.
Proč se chvěješ ulekaná
tímto hlasem, drahá, proč?
Ne, to smutné smrti hrana
nevyzvání červotoč.
To svou družku k lásky hodu
toužebně zve, a počíná
svatá chvíle nových rodů,
blahá žití hodina.
Zní v tom ozev věčné síly,
věčný ohně plam a ruch,
k přírodě kdy znovu chýlí
všemocný se lásky Bůh.
Zní v tom ples a jásot žití,
nesmrtelna, věčna dech!
Nech mé srdce na svém bíti
v stejně plesných úderech!