Jak na biskupa v Bingen dávno kdys,
jak v legendě je staré kdesi psáno,
za hrůzné noci, nežli svitlo ráno,
se na mě řítí hejno dravých krys.
Ó, Bezesnosti, znám tvůj zub a hryz,
jdeš s Pochybností, jež dí: Ne! i Ano!
tam dál to Nuda – a co v stín to stkáno?
Ó, Nedůvěro v sebe, tys to, tys!
Z všech děr a koutů duše vylézají
a piští,hryžou lože na pokraji –
Pryč, havěti! – Leč marně střásám tíhu.
Teď prchly rázem. Vstal jsem, used’ k práci.
Ten chvat a let, jen otevřel jsem knihu!
Buď pochválen Pán! Venku pějí ptáci.