Je pozdní noci doba,
dům celý tich a v snách,
v tom lekli jsme se oba –
jak vrz’ by zvenčí práh.
„Kdos u našich je dvéří!“
tys vykřikla. Já vstal,
svit lampy blýsknul v šeři...
Nic. Ticho. Čtli jsme dál.
A ráno, když se třásl
svit snů nám v pohledu,
tu slyšíme: Kdos zhasl
u našich sousedů.
Než noční přešly mraky,
zhas’, vždy tak veselý –
nám setkaly se zraky
a jen se zachvěly...