Měsíčná noci letní,
čár její kolem zřím,
i v duši mojí slétni
s tím celým kouzlem svým!
Jak bílé břízy v mýti
za šera houštiny,
ať zas mi světlé svítí
dnů přešlých vidiny.
Mne zahal ve své páře,
mne přijmi ve kruh svůj,
líbezné smavé tváře
mi v tichu přičaruj.
Ať jak šept lásky známý
se zdá mi stromů vzdech,
ať vlahý van mne mámí
jak horoucích rtů dech.
Než v úsvit hvězdy zblednou,
jen na mžik, na krátko
se vrať mi ještě jednou
v snách, lásky Pohádko!