Jak na mechu jsem ležel tich,
tu krásný motýl kol se mih’
a kroužil kolem stále;
já motýla jsem chytit chtěl,
však pak jsem řekl: Je ho žel!
Nač zlomit křídlo, setřít pel?
A motýl letěl dále...
Kol kvetl mnohý krásný květ,
jen vztáhnout ruku, mohl hned
jsem vyrvati jej skále;
však já jsem řekl: Jsi tak mlád,
kde zkvet jsi, dokveť, nač tě rvát?
Ó jistě máš svou zemi rád!
A květy kvetly dále...
Pak, jen jsem přivřel mdlobou zrak,
myšlénka přišla, krásna tak
a mohla mou být v mále;
já moh’ ji zavřít v píseň svou,
však řek’ jsem: Co ti slova jsou,
jsi hudbou, září, snem a hrou!
A snil jsem v mechu dále...