Je plno slunce v Luxembourském sadě,
ač listí žloutne a je koncem září,
jak svítí sochy v alejích a staří
jak pensisté si vykračují mladě!
A u basénu v jásotu a vádě,
hle, děti loďky spouštějí, jež září
svých plachet bělí – ples, když stihnout zdaří
se druhý břeh jim – žal, když klesnou s hládě.
Oč moudřejší jsme byli než ty děti?
snů spouštějíce plachetnice bílé,
a hrdí, jak se vznášejí a letí.
Jen basén větší byl, a v mocné síle
bouř mnohou strhla v divoké vln změti.
Ó, kde jste, kde, mé lodi, této chvíle?!