V podzimi chladné jsem se narodil,
kdy listí šumot tesklivě se nes’
a zřídlými táh’ stromy větru kvil,
a hoch můj v čas, kdy kvete modrý bez.
Jen měsíce šleh’ v kolébku mi svit,
a kolem mne se noci houpal stín,
jak všecko ve tmách měl by potopit –
v den plný slunce můj se zrodil syn.
A kraj byl smutný, když jsem prvně zdřím’,
a ptáci pěli, když můj usnul hoch,
ó kéž to zvěst, že v záři světem tím
a lehčej půjde, než já jíti moh’.