Když starý lampář v jitra šeři
šel lampy shášet ulicí,
tu v koutě – sotva zrakům věří –
zřel dítě v sněhu ležící.
Sníh bílý padal, vítr skučel –
květ sněžný pojal v náruč svou.
Eh, k ďasu! – starý lampář bručel –
zde někdo shasil přede mnou!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.