Deštík skropil zem,
zahřímalo v tom,
my se ukryjem’,
dítě, pod ten strom.
Chvěje hlavami
stromů větru chlad,
slyšíš nad námi
ptáky štěbetat?
Mladým zahnal sen
kapek let a ráz!
Co to bude jen,
co se stane z nás?
Stará praví: Sem,
děti, pod křídla,
sama často jsem
v dešti nastydla.
Starý praví: Nešť!
Znám já bouři zlou,
to jen jarní déšť,
děti porostou.