Do moře mrtvý pad’,
v ten největší všech hrob,
jej vlna vlně podala
v hloub statisíce stop.
Jej slizký měkkýš chyt’
a rameny kol spjal:
Žes nemřel v ženy objetí,
už neměj, mrtvý, žal!
Krab přissál se mu hned
u jeho chladných úst,
a korál šeptal: Ze srdce
chci, mrtvý, tobě růst!
A na dně sirén rej
ho čekal, v oku taj:
Ó, mrtvý, pojď a dopověz
nám starou lidstva báj!