Déšť teplý odpolední
tam venku šumí, plíská,
a mně se tu den ke dni
vždy víc po tobě stýská.
A někdy do skla stěny
mi ťukne kapek váda,
jak když to neviděný
kdos o vstup ke mně žádá.
V ráz otevírám okna
na tiché zvuky ony
a je mi, jak bych lokna
tvůj ucítil dech vonný.
Tvůj dech, jak když jsi blízka,
tvou líc u svojí líce –
a potom se mi stýská,
ó, stýská ještě více.