Když prapory se vlní vzduchem,
když slavnosti hřmí ulic ruchem,
tu vzpomenem’ si, nadšeni:
Vždyť máme také umění!
A tisk i slovo slavně hlásá:
Těch obrazů, soch, básní krása!
Toť krev, toť plamen našich žil,
jenž národ celý obrodil!
Však prapory se večer svinou,
jenž bujně vlály před hodinou,
a v dílnu, sklad se vrací tich
řad obrazů a balík knih...
Však my si je zas najdem’ jednou,
až v nadšení se hlavy zvednou,
a umění z tmy vyprostí
se při nejbližší slavnosti.
Tu připnem’ k němu fráze kytku
a vpletem’ si je do přípitku –
ač jestli jak ten prapor již
je nesežere mol a myš...