Ó, bláhový, co smutný los ti zdá se,
mně výhodou, mně štěstím tvým se vidí;
či chtěl bys zříti chladný pohled lidí,
jak na tvé snaze, boji tvém se pase?
Jak kupčí s tebou, ryjí se v tvém mase,
jak co dnes slávu, hymny davů klidí,
se kácí zítra, smete, nenávidí
a v rum a veteš hází v krátkém čase?
A díla svá mít kolem? Smutné věno!
Ó, bláhový, že tobě odepřeno,
stesk uspořen ti velký, děkuj nebi!
Ne úsměv, jenom nedostižná meta
a za snů krásu skutečnost jen kletá
a malomoc tvá v nich se na tě šklebí.