Znáš onu zem? Za světem kdesi leží,
a co den lidí na tisíc k ní táhne,
ten s vráskou v tváři, a ten ještě svěží,
a co ten pláče, druhý po ní prahne.
Tam vládne král, jenž Pokoj nazývá se,
a zapomnění dává zlatou číši
všem, kdo v zem vejdou. V nesmírné své kráse
se klene ticho nad tou velkou říší.
Co lidi chvátá v různé světa kraje,
co jich se vrací, rozjizvené líce,
sklamání v oku, v kterém slza hraje! –
Z té země nikdo nevrátil se více...