Své stříbro měsíc potají,
než cestou dále táh,
si ukryl – lidé říkají –
v rybníka hlubinách.
Však stále o ně v strachu jest,
a strach mu ruší klid,
že navrací se často z cest
a jde se přesvědčit.
Tu v noci tich se přikrádá
a sáhne v hlubiny
a stříbro své si vykládá
jak třpytné šupiny.
Ó, slyš, jak mezi skalisky
to zní a prokmitá,
to měsíc dnes zas penízky
své zlaté počítá...