Je u nás všecko smutné: zvuk zvonů, lesa šum,
ty šíré naše pláně i hory k vrcholům,
ty naše boje, sváry, i všeho lidu tvář,
i úsměv, jenž ji přejde, je bledá, smutná zář.
Je u nás všecko smutné: i knih, i písní ráz,
vždy v půli veselejší se smutně zlomí hlas –
ó, jestli, Bože, navždy tak značit chceš můj lid,
jen aspoň nám ty děti smutnými nenech být.