Och, u nás je radostno dýchat a žít,
tu květy ti pod nohy házejí všady!
Dům postav si nádherný v růžové sady,
a do rána sprostý jej pomaže lid.
A píseň-li zazpíváš, křepký a mladý,
vkus uprou ti, umění, ducha i cit.
Jsi politik? Jistě se’s dopustil zrady!
Jsi malíř, jsi sochař? Ach, musíš být bit!
Když chud jsi – jsi lenoch, nic do tebe není.
Když bohat jsi – Bůh ví, jak nabyl jsi jmění.
Chceš bránit se? V kovový pancíř se oděj!
Tvůj sluha cos ukrad – tak aspoň se praví –
ó, zítra radš z domova nevystrč hlavy,
by nikdo ti do tváře nevykřik’: Zloděj!