Těch krbů škoda, mody přešlých věků,
na zámcích starých jak je dosud zříti!
Plaménky modré tančí v nich a svítí,
co venku vítr štká a bouří v jeku.
Svit po zemi hrá, po čalounů kvítí,
i vásy, řezby zlatí v nedaleku,
co hřeje krb, hned hasne, hned se vznítí,
slyš, cvrček zpívá o dnů jarních vděku.
A v hodin tikot bílý kocour přede
na klíně dámy, která, vlasy šedé,
si vzpomíná, zříc v krbu plamen čistý,
na souboje a na park plný květů,
na písně dávné, tance při spinetu,
a na ty, jež, ach, shořely tu, listy...