Na oknech divné květy a trávy kreslí mráz,
a noc je tmavá, tmavá přes hvězdy, plné krás.
Je mi tak divně chladno už celý dnešní den,
přihoď tam, matko, přihoď kus dříví do kamen!
Co? Ukaž! Věru divno! Ty rýhy značí to,
to musilo být srdce kdys v stromě vyryto.
To bylo v teplý večer a vonný, zářící,
a v keřích probouzeli se právě slavíci.
A ona dívala se přes jeho rameno –
přihoď tam, matko, přihoď to suché poleno!
Mně je tak divně chladno a stále chladněji,
snad právě při tom dřevě se trochu zahřeji.