Rád slýchávám vás podvečerem znít,
ó, Týnské zvony!
kdy jasem blýskne starých domů štít
ó, Týnské zvony!
Váš zvuk jak pozdrav nes by v šerou výš,
kde jako přelud tmí se svatý Vít,
ó, Týnské zvony!
Jak by hlas věků přešlých zazněl to
nad náměstím a ruchem starých tříd,
ó, Týnské zvony!
Vy duníte tak vážně, hluboce,
jak bolestný by ve vás chvěl se cit,
ó, Týnské zvony!
Vy stokráte jste zněly na poplach
a zřely dědy naše v krvi mřít,
ó, Týnské zvony!
A odtud snad váš truchlý zvuk a pláč,
jenž nemůže se věky utišit,
ó, Týnské zvony!
Pro mrtvou slávu, volnost zdeptanou
to ve vás lká, by nezapomněl lid,
ó, Týnské zvony!
Ó, zněte mocně, hřměte v duši mu,
ať slyší srdce Prahy ve vás bít
ó, Týnské zvony!