Nad aero, lodi a vlaky
prostředek lepší mám.
Řeknu jen: Trogir! a zamknu zraky –
a už jsem zase tam.
Městečko v horkém slunci,
líné a ospalé,
i dva lvi oči své mhouří
na kathedrále.
Věž stará s hodinami
teď druhou odbíjí;
kampanil vzpomíná mi
na Italii.
Lvi benátští se ježí
nad klenbou městských bran;
paláce, loggie a branky,
od moře slabý van.
V uliček křivých spleti
krok ticho přetíná,
pár krámků, houfec dětí
a sudy od vína.
V zatmělé krčmě hlučno –
nezajdem na chvíli?
Pijeme s Jugoslávci:
Živili, živili!