Když vzbudil jsem se ze snů dnes,
já ptal se: Duše nestálá,
kdes byla v noci, odpověz,
kde, tulačko, ses toulala?
Já – řekla duše potichu –
jsem honila se nivami
a z květných pila kalichů
tam nápoj, který omámí.
A, sestra nočních motýlů,
jsem snášela se potají
zlatého květin do pýlu,
jež pouze v noci pukají.
A v tůních jsem se koupala,
jež v hloubi lesů ukryty,
a na třtinách se houpala,
když blýskly luny zásvity.
Tam, lekníny kde bílé sní,
jsem s vílou hrála veselá,
jak holub stvoly měsíční
si vlákna v hnízdo snášela.
A prohlédla jsem kouzel moc
a s netopýry těkala
a se sovou jsem v tichou noc
tam, kde spal mrtvý, plakala...