Kde najít místo tiché, klidné dosti,
kam nevnikal by žití všední shon,
kam nezapad by pláč ni smích, ni ston,
kde moh’ bych spít se oblak nezměrností?
Bych víno pil, jež Ticha stráň jen rostí,
snů květy trhal, rozpěl citu zvon,
by zjevila se Pravda, prosta clon,
mi v celé hrůze, celé velebnosti.
Bych v dílo své se nořil něm a tich,
jak v klidné cele maloval kdys mnich
své světice a ďábly v tlustý missál.
Bych jako včela zapad’ v květu kalich
a na Myšlénky kyprých rtech a zralých
svou celou duší žíznivě se přissál!