Tichý smutek na tvé líci
leží jemně rozestřený,
ve dne, v noci, bez proměny
nad úsměvem vítězící.
Jistě velká bolesť táhla
nedávno tvou duší mladou
a teď mizí týdnů řadou
tiše jen a zponenáhla.
A kdo ví, jak zmizí jednou,
oko tvé tak suše září,
a ten nach v tvé jemné tváři
s bledostí se střídá lednou.
Jakby bílá křídla s chvěním
byla tobě stále bližší
anděla, jenž bolesť tiší
jediným svým políbením.