Ticho, ticho, lesní ticho, hluboké jak zapomnění.
Bez pohnutí staré duby, staré buky ční a stojí.
A přec ve vás, tiché lesy, a přec ve vás klidu není,
jako není ani chvíli klidu v mladé duši mojí.
Stále se tam něco chvěje, stále se tam něco děje,
stále se tam něco vlní, stále se tam něco budí,
sny a touhy, tuchy, přání, stará bolesť bez naděje,
moře, moře nepokojné vlní se to v naší hrudi.
A já usnu přece jednou, zajdou sny a touhy s nimi,
budu spáti bez pohnutí, necitelné roven skále,
a vy, lesy, bez oddechu budete zas nad jinými,
kteří přijdou hledat poklid, bez klidu se chvěti dále..!