Ten okrouhlý měsíc modravý
jak veliká slza se třpytí
a do tmavé šlehá teď doubravy
a stříbrné spřádá tam niti.
Po úpalu denním jaký klid
a jaký to pochlad se sklání,
když velký ten měsíc přijde bdít
nad země už schýlenou skrání!
Ó, dítě, to není luna, věř,
to láska naše je snivá,
jež svítí nám v mrak a svítí v šeř
a do našich snů se vždy dívá.
A nad námi bdí, když spiti snem
své stavíme zámky a chrámy,
a s námi je tu a kam se hnem,
a vždycky a všudy jde s námi!